Zaměstnání malého rozsahu je pojem, který se objevil v
			 souvislosti novým zákonem o nemocenském pojištění od 1. 1. 2009. Jeho podmínky
			 jsou stanoveny v
			 § 7 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském
			 pojištění, ve znění pozdějších předpisů.
     Jde o zaměstnání s těmito znaky:
- trvalo nebo mělo trvat více než 14 kalendářních dnů po sobě
				  jdoucích, 
- výkon práce je v ČR, případně v cizině pro zaměstnavatele se
				  sídlem na území ČR, pokud místo výkonu práce je trvale v cizině a nejsou
				  povinně účastni důchodového pojištění podle předpisů státu, v němž trvale
				  vykonávají zaměstnání, a mají trvalý pobyt na území ČR nebo jiného členského
				  státu EU, 
- příjem zaměstnance je sjednán ve výši, která je nižší než
				  rozhodný příjem pro účast na nemocenském pojištění nebo příjem není sjednán
				  vůbec. V takovém případě je zaměstnanec pojištěn v měsíci, kdy zúčtovaný příjem
				  dosáhne alespoň výše, která založí povinnou účast na nemocenském pojištění. V
				  ostatních měsících pojištěn není. Pro rok 2010 je rozhodný příjem pro účast na
				  nemocenském pojištění částka alespoň 2 000 Kč. 
     V praxi činí značné problémy jak správně posoudit,
			 zda-li v rámci konkrétního zaměstnání je příjem sjednán či nikoliv. Pokud je
			 příjem sjednán a je nižší než rozhodný příjem pro vznik účasti na nemocenském
			 pojištění, jedná se, při splnění ostatních podmínek určených v
			 § 6 odst. 1 písm. a) a b)
			 zákona č. 187/2006 Sb., o zaměstnání malého rozsahu.
     Při posuzování podmínky, zda-li je příjem sjednán či
			 nikoliv, je nutné vycházet z příslušných ustanovení zákoníku práce pro
			 uzavírání pracovních poměrů a pro uzavírání dohod o pracovní činnosti. Předně
			 je nutné si uvědomit, že pokud se uzavírá pracovní poměr, příjem je vždy znám.
			 Buď je určen jednostranným aktem zaměstnavatele (mzdovým nebo platovým
			 výměrem), nebo je sjednán v rámci smluvní mzdy. Mzda může být sjednána v
			 pracovní smlouvě, kolektivní smlouvě nebo v jiné smlouvě.
     V
			 § 79 zákoníku práce je uvedena stanovená
			 týdenní pracovní doba, kterou zaměstnavatel nesmí překročit. Jedná se tedy o
			 maximální délku týdenní pracovní doby ve vztahu k jednosměnnému, dvousměnnému,
			 třísměnnému, nepřetržitému pracovnímu režimu. V rámci pracovního poměru je
			 zaměstnavatel vždy povinen stanovit harmonogram směn, určit začátek a konec
			 pracovní doby a určit přestávky na oddech. Ve svém důsledku to znamená, že v
			 rámci pracovního poměru nelze nikdy konat práci podle potřeb zaměstnavatele a
			 že příjem při jakékoliv formě odměňování v rámci pracovního poměru je vždy
			 předem určen.
     Z hlediska mzdové formy, kterou stanoví zaměstnavatel,
			 bývá nejčastěji použita měsíční mzda nebo hodinová mzda. Měsíční mzda náleží
			 zaměstnanci v plné výši při odpracování stanovené týdenní pracovní doby. V
			 případě, že se smluvní strany dohodnou na kratší pracovní době podle ustanovení
			 § 80 ZP, přísluší zaměstnanci mzda, která
			 odpovídá této kratší pracovní době.
Příklad č. 1
Zaměstnankyně má se zaměstnavatelem uzavřen pracovní poměr na
				dobu neurčitou se sjednanou kratší pracovní dobou podle
				§ 80 zákoníku práce v rozsahu 5 hodin
				týdně. Měsíční mzda při stanovené týdenní pracovní době, která je 40 hodin,
				činí 12 000 Kč. Poměrná část měsíční mzdy odpovídající 5 hodinám týdně pak činí
				1 500 Kč. Takové zaměstnání je zaměstnáním malého rozsahu.
     Při použití hodinové mzdy je měsíční příjem pro účely
			 posouzení, zda-li se jedná o zaměstnání malého rozsahu, či nikoliv, také
			 znám.
Příklad č. 2
Zaměstnanec má uzavřen pracovní poměr na dobu určitou od 1. 2.
				2010 do 31. 7. 2010 s hodinovou mzdou ve výši 100 Kč a pracovní dobou v rozsahu
				28 hodin týdně. Pak sjednaný měsíční příjem činí částku alespoň 2 000 Kč (100 x
				28 x 4). Jedná se o pojištěné zaměstnání a nejedná se o zaměstnání malého
				rozsahu.
Při sjednané pracovní době v rozsahu 4 hodiny týdně bude
				měsíční příjem nižší než 2 000 Kč (100 x 4 x 4) a takové zaměstnání bude
				zaměstnáním malého rozsahu. Předpokládáme, že v rámci měsíce jsou alespoň 4
				týdny.
Žádný právní předpis nestanoví postup pro určení sjednaného
				měsíčního příjmu u hodinové mzdy.
     U dohody o pracovní činnosti (dále jen DPČ) je nutné
			 respektovat ustanovení
			 § 76 ZP, v němž se stanoví, že výkon práce
			 u DPČ nesmí činit v průměru v jednotlivých týdnech více než polovinu stanovené
			 týdenní pracovní doby. Dodržování sjednaného a nejvýše přípustného rozsahu
			 poloviny stanovené týdenní pracovní doby se posuzuje za celou dobu, na kterou
			 je dohoda o pracovní činnosti uzavřena, nejdéle však za období 52 týdnů.
     Podle
			 § 77 odst. 1 písm. b) ZP není
			 zaměstnavatel u DPČ povinen stanovit pracovní dobu a dobu odpočinku. Znamená
			 to, že pouze v rámci DPČ může zaměstnavatel přidělovat zaměstnanci práci podle
			 potřeb zaměstnavatele. Někdy se také užívá pojem zaměstnanec na
			 zavolanou.
     Z výše uvedeného vyplývá, že v rámci DPČ může být výkon
			 práce v jednotlivých týdnech sjednán pevně, například týdně v rozsahu 10 hodin
			 (nejvýše však v rozsahu 1/2 stanovené týdenní pracovní doby), nebo v průměru v
			 jednotlivých týdnech v určité výši (nejvýše však v rozsahu 1/2 stanovené
			 týdenní pracovní doby), a pak se jedná o výkon práce podle potřeb
			 zaměstnavatele.
Příklad č. 3
Předpokládejme, že je stanoven výkon práce v jednotlivých
				týdnech pevně v rozsahu 10 hodin, odměna činí 80 Kč za hodinu a DPČ je uzavřena
				na dobu neurčitou. Pak takové zaměstnání je pojištěným zaměstnáním, protože
				sjednaný měsíční příjem je alespoň 2 000 Kč a nejedná se o zaměstnání malého
				rozsahu.
     Pro účely dočasné pracovní neschopnosti musí také
			 zaměstnavatel stanovit harmonogram směn, podle kterého pak bude poskytována
			 odměna z DPČ při dočasné pracovní neschopnosti.
     Zaměstnavatel může také u pevně sjednaného objemu
			 výkonu práce v jednotlivých týdnech sjednat odměnu měsíční. Pokud měsíční
			 odměna bude sjednána v rozsahu nižším než 2 000 Kč, jedná se o zaměstnání
			 malého rozsahu.
Příklad č. 4
DPČ bude sjednána od 1. 1. 2010 do 31. 10. 2010 v rozsahu 4
				hodiny týdně se sjednanou měsíční odměnou 1 600 Kč. Takové zaměstnání je
				zaměstnáním malého rozsahu.
     Nejčastějším případem u DPČ však bývá výkon práce
			 podle potřeb zaměstnavatele. Zaměstnavatel předpokládá určitý průměrný
			 počet hodin v jednotlivých týdnech, který však nesmí nikdy překročit 1/2
			 stanovené týdenní pracovní doby v průměru v rámci období, na kterou je dohoda
			 uzavřena, nejvýše však na 52 týdnů. V rámci sjednaných podmínek však
			 předpokládaný průměrný počet hodin v jednotlivých týdnech nemůže být neurčitý
			 údaj, např. maximálně 10 hodin týdně, minimálně 10 hodin týdně atd. Je tomu tak
			 proto, že v
			 § 194 ZP se zaměstnavateli ukládá, že pro
			 účely poskytování náhrady odměny při dočasné pracovní neschopnosti musí
			 stanovit fiktivní harmonogram směn, podle kterého bude postupovat při výpočtu
			 náhrady odměny při dočasné pracovní neschopnosti. Pokud by byl sjednaný objem
			 výkonu práce uveden neurčitě (například maximálně 15 hodin týdně), nebylo by
			 možné určit fiktivní harmonogram směn pro účely náhrady odměny při dočasné
			 pracovní neschopnosti, který se musí odvodit od sjednaného předpokládaného
			 týdenního objemu práce.
     Dalším důvodem, proč je nutné objem výkonu práce
			 stanovit určitě, je to, že při ukončení zaměstnání na základě DPČ je
			 zaměstnavatel povinen vystavit zápočtový list a na žádost zaměstnance vystavit
			 potvrzení o čistém průměrném měsíčním výdělku. Jeho výpočet je stanoven
			 kogentně v ustanoveních
			 § 351 až 362 ZP. Průměrný hodinový výdělek se násobí
			 sjednanou týdenní pracovní dobou a průměrným počtem týdnů v měsíci (4,348).
			 Pokud je sjednaná týdenní pracovní doba (rozsah výkonu práce u DPČ) jako
			 maximální nebo minimální, nelze ani průměrný výdělek určit.
Příklad č. 5
DPČ je uzavřena na dobu od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2010 v rozsahu
				16 hodin v průměru v jednotlivých týdnech, na kterou je dohoda uzavřena. Odměna
				činí 60 Kč za hodinu. Práce tedy bude vykonávána podle potřeb zaměstnavatele. V
				daném případě příjem pro účely
				§ 7 zákona č. 187/2006 Sb. není
				sjednán, a proto se jedná o zaměstnání malého rozsahu. Zaměstnanec bude
				pracovat jeden týden více, druhý týden méně, třetí týden nebude pracovat atd.
				Pokud onemocní v měsíci, kdy bude jeho příjem činit alespoň 2 000 Kč, vzniká mu
				účast na nemocenském pojištění a má nárok na odměnu z DPČ podle fiktivního
				harmonogramu směn - viz
				§ 194 ZP.
Předpokládejme, že zaměstnavatel stanovil fiktivní harmonogram
				pro účely náhrady odměny z DPČ tak, že se sjednaný objem výkonu práce v průměru
				v jednotlivých týdnech rozděluje rovnoměrně na pracovní dny pondělí až pátek a
				na každý den připadá jedna 1/5 sjednaného týdenního objemu výkonu práce.
				Znamená to, že zaměstnanec obdrží náhradu odměny s výjimkou karenční doby v
				rozsahu 3,2 hodiny denně (16 : 5 = 3,2 hod.) v rámci prvních 14 kalendářních
				dnů dočasné pracovní neschopnosti.
Pokud by zaměstnavatel sjednal objem výkonu práce neurčitě
				(maximálně 5 hodin týdně,…