Povinnosti zaměstnavatelů v nemocenském pojištění - Povinnosti při uplatnění nároku na dávku nemocenského pojištění

     Dnes se zaměříme na povinnosti zaměstnavatele při uplatnění nároku na dávku nemocenského pojištění. Zaměstnavatel musí:

• přijmout od zaměstnance žádost o dávku a podklady, které k ní zaměstnanec připojil,

• vyplnit předepsaný tiskopis „Příloha k žádosti o...,

• předat OSSZ neprodleně žádost o dávku, připojené podklady a přílohu k žádosti o dávku,

• oznamovat OSSZ všechny skutečnosti, které mohou mít vliv na výplatu dávky, pokud je má k dispozici (například výkon zaměstnání zaměstnance, žití v domácnosti),

• sdělit na žádost OSSZ údaje potřebné pro provádění nemocenského pojištění do 8 dnů od doručení žádosti.

     Zaměstnavatel je povinen plnit tyto povinnosti i u bývalých zaměstnanců, kteří uplatňují nárok na dávku z ochranné lhůty. Ochranná lhůta činí u nemocenského zpravidla 7 dnů od skončení nemocenského pojištění a u peněžité pomoci v mateřství 180 dnů od skončení nemocenského pojištění. Od zaměstnance, který v době vzniku sociální události, za níž náleží dávka nemocenského pojištění, je účasten nemocenského pojištění nebo mu v této době trvá ochranná lhůta, je zaměstnavatel povinen převzít žádost o dávku, i když je přesvědčen, že nárok na dávku zaměstnanec nemá. Nejčastěji jde o případy uplatnění nároku na ošetřovné na osobu, která se zaměstnancem nežije v domácnosti, nebo o nárok na peněžitou pomoc v mateřství zaměstnankyně, která nebyla v posledních 2 letech před nástupem na peněžitou pomoc v mateřství účastna nemocenského pojištění. Pokud zaměstnanec trvá na uplatnění nároku na dávku, musí zaměstnavatel zaslat žádost na OSSZ. Zaměstnavatel odmítne převzít žádost o dávku od bývalého zaměstnance, kterému v době sociální události netrvá ochranná lhůta, protože taková osoba již není pojištěncem.

     Ochranná lhůta neplyne po skončení zaměstnání:

1. ze zaměstnání malého rozsahu,

2. ze zaměstnání na DPP,

3. poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu 3. stupně,

4. ze zaměstnání zaměstnance, který je zároveň studentem nebo žákem, pokud je zaměstnání sjednáno jen na dobu školních prázdnin nebo prázdnin,

5. ze zaměstnání vykonávaného zaměstnancem v době jeho dovolené v jiném zaměstnání,

6. ode dne přiznání starobního důchodu nebo invalidního důchodu (u invalidního důchodu pro invaliditu 1. nebo 2. stupně plyne ochranná lhůta jen pro peněžitou pomoc v mateřství),

7. ode dne nástupu výkonu trestu odnětí svobody.

     „Základním“ rozhodným obdobím (dále jen „RO“) je 12 kalendářních měsíců před vznikem nároku na dávku. V RO se zjišťují vyměřovací základy (započitatelné příjmy), vyloučené a započitatelné dny; z těchto údajů se vypočítává denní vyměřovací základ. Nemá-li zaměstnanec v rozhodném období 12 měsíců, v nichž by trvalo zaměstnání, nebo nemá v něm aspoň 7 započitatelných dnů anebo nemá v něm žádný započitatelný příjem, je rozhodným obdobím:

• období od vstupu do zaměstnání do konce kalendářního měsíce, který předchází kalendářnímu měsíci, v němž vznikla sociální událost.

• období od vstupu do zaměstnání do konce kalendářního měsíce, jestliže sociální událost vznikla v měsíci, v němž zaměstnanec nastoupil do zaměstnání.

• období od vstupu do zaměstnání do skončení zaměstnání, jestliže sociální událost vznikla v měsíci, v němž zaměstnání vzniklo i zaniklo.

• první kalendářní rok před vznikem sociální události, v němž je aspoň 30 započitatelných dnů, jestliže v RO nebylo aspoň 7 započitatelných dnů. Započitatelnými dny jsou kalendářní dny RO po odpočtu vyloučených dnů.