V období let 2011-2013 platilo, že zaměstnavatel
			 poskytoval, a to v duchu ustanovení
			 § 192 odst. 1 zákoníku práce, zaměstnanci
			 náhradu mzdy při dočasné pracovní neschopnosti nebo karanténě po dobu prvních
			 21 kalendářních dnů. Protože v období účinnosti této výjimky nebyl projeven
			 záměr prodloužit její platnost na delší dobu, navrací se právní stav od data
			 1. 1. 2014 zpět k poskytování této náhrady mzdy po dobu prvních 14
			 kalendářních dnů, což platilo v letech 2009 a 2010.
     Tato změna se však týká jen osob, kterým vznikla
			 dočasná pracovní neschopnost až po 31. prosinci 2013. Přechází-li pracovní
			 neschopnost z roku 2013 do roku 2014, poskytuje se náhrada mzdy v období
			 prvních 21 kalendářních dnů a nemocenské až od 22. kalendářního dne trvání
			 pracovní neschopnosti. To znamená, že v případě dočasné pracovní neschopnosti
			 na přelomu let 2013/2014 se postupuje podle předpisů platných v době vzniku
			 pracovní neschopnosti. Obdobné pravidlo platí i v případě nařízení
			 karantény. Tento postup vychází z přechodného ustanovení článku VI zákona č.
			 364/2011 Sb., podle kterého platí, že vznikne-li dočasná pracovní neschopnost
			 nebo karanténa před 1. lednem 2014, bude náhrada mzdy od zaměstnavatele
			 příslušet do 21. kalendářního dne nemoci, nemocenské pak od 22. kalendářního
			 dne. Například kdyby byl zaměstnanec uznán práceneschopným v úterý 31. prosince
			 2013, náleží náhrada mzdy až do 20. ledna 2014, od 21. ledna 2014 náleží
			 nemocenské. Od 1. ledna 2014 proto opět náleží nemocenské od 15. dne trvání
			 dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény a náhrada mzdy jen v období
			 prvních 14 kalendářních dnů jejich trvání.
     Tato (staro)nová okolnost se návazně promítá například
			 do zákazu zrušit ze strany zaměstnavatele se zaměstnancem pracovní poměr ve
			 zkušební době (§ 66 odst. 1 věta druhá
			 zákoníku práce), v oprávnění zaměstnavatele snížit nebo nepřiznat zaměstnanci
			 náhradu mzdy při porušení povinnosti dočasně práceneschopného zaměstnance
			 zdržovat se v místě pobytu, který uvedl ošetřujícímu lékaři, a dodržovat dobu a
			 rozsah popřípadě povolených vycházek ve smyslu
			 § 301a zákoníku práce, jakož i v
			 oprávnění zaměstnavatele provádět kontrolu dodržování povinnosti zaměstnancem
			 dle
			 § 192 odst. 6 zákoníku práce.
     Pokud je zaměstnanec nemocen v době trvání zaměstnání,
			 tak tuto skutečnost zaměstnavatel zdravotní pojišťovně neoznamuje a nemoc jako
			 důležitá osobní překážka v práci na straně zaměstnance má případně vliv na
			 dodržení poměrné části minimálního vyměřovacího základu zaměstnance podle
			 § 3 odst. 9 písm. b)
			 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění
			 pozdějších předpisů (dále jen ZoPVZP).
			 Jiný režim však platí v situaci, kdy zaměstnání končí.
     Jestliže zaměstnanec pobírá dávky nemocenského
			 pojištění a ukončí zaměstnání v době nemoci, případně v době nemoci bude mít
			 nadále uzavřen pouze takový pracovněprávní vztah, ze kterého účast na
			 zdravotním pojištění neplyne (například dohoda o pracovní činnosti při příjmu
			 nižším než 2 500 Kč), použije zaměstnavatel na jednom řádku kód O, kterým
			 oznámí ukončení zaměstnání, a na dalším řádku kód N. U Kódu N je však
			 důležité, aby bylo uvedeno datum v návaznosti na počátek pobírání nemocenských
			 dávek, což může být pro účel použití tohoto kódu již ode dne následujícího po
			 skončení zaměstnání nebo později (viz dále).
     Může rovněž nastat situace, kdy jsou zaměstnanci
			 vypláceny nemocenské dávky na základě onemocnění v ochranné lhůtě. Pro
			 tento případ se používají taktéž kódy N (počátek vyplácení dávek nemocenského
			 pojištění) a K (ukončení vyplácení…