V souvislosti s rozsáhlou novelou zákoníku práce 			 dochází též k podstatným změnám u dohod o provedení práce (dále jen „DPP“). 			 Jedná se nejen o novou povinnost vždy zaměstnanci vystavit zápočtový list, ale 			 i o další skutečnosti, které je nutné respektovat při jejich uzavírání.
Zaměstnavatel by měl zajišťovat plnění svých úkolů 			 především zaměstnanci v pracovním poměru. Zákoníkem práce je však umožněno, aby 			 výjimečně uzavíral se zaměstnanci dohody o pracích konaných mimo pracovní 			 poměr. Sem patří dohody o pracovní činnosti a dohody o provedení práce. V 			 dohodách o pracích konaných mimo pracovní poměr není zaměstnavatel povinen 			 rozvrhnout zaměstnanci pracovní dobu, zatímco v pracovním poměru má 			 zaměstnanec právo na přidělování práce v rozsahu stanovené, respektive sjednané 			 týdenní pracovní doby. Specifičnost dohod o pracích konaných mimo pracovní 			 poměr je dána i omezením výkonu a též výjimkami, které jsou uvedeny v 			 § 77 ZP, jimiž se režim dohod o pracích 			 konaných mimo pracovní poměr odlišuje od pracovního poměru.
U dohody o provedení práce se stanoví, že rozsah práce 			 je omezen na maximální rozsah 300 hodin v rámci kalendářního roku u téhož 			 zaměstnavatele. Do rozsahu práce se započítává také doba práce konaná 			 zaměstnancem pro zaměstnavatele v témže kalendářním roce na základě jiné DPP. 			 Znamená to, že zaměstnanec může konat práci v rozsahu 300 hodin v kalendářním 			 roce u neomezeného počtu zaměstnavatelů. DPP lze uzavřít nejen na výkon práce, 			 která má jednorázový charakter, ale i charakter opakující se činnosti. V DPP 			 musí být uvedena doba, na kterou se dohoda uzavírá. Není proto možné ji uzavřít 			 na dobu neurčitou, jak tomu bylo dříve. DPP musí být uzavřena 			 písemně.
Na práci konanou na základě dohod o pracích konaných 			 mimo pracovní poměr se vztahuje úprava pro výkon práce v pracovním poměru. To 			 však neplatí, pokud jde o:
- 
převedení na jinou práci a přeložení, 
- 
dočasné přidělení, 
- 
odstupné, 
- 
pracovní dobu a dobu odpočinku; výkon práce však nesmí 				  přesáhnout 12 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích, 
- 
překážky v práci na straně zaměstnance, 
- 
dovolenou, 
- 
skončení pracovního poměru, 
- 
odměňování s výjimkou minimální mzdy, 
- 
cestovní náhrady. 
Právo zaměstnance činného na základě dohody o pracovní 			 činnosti (nikoliv pro DPP) na jiné důležité osobní překážky v práci a na 			 dovolenou je možné sjednat, popřípadě stanovit vnitřním předpisem, a to za 			 podmínek uvedených v 			 § 199, 			 § 206 a v části deváté (tato část se týká 			 vzniku nároku a čerpání dovolené). U dohod o pracích konaných mimo pracovní 			 poměr (tedy i pro DPP) musí být vždy dodržena právní úprava podle 			 § 191 až 198 a 			 § 206 ZP.
Ust. 			 § 206 ZP stanoví především povinnost 			 zaměstnance uvědomit zaměstnavatele o překážce v práci a o době jejího trvání 			 bez zbytečného průtahu, a je-li mu překážka předem známa, včas požádat o 			 poskytnutí pracovního volna.
Ustanovení 			 § 191 ZP uvádí, že zaměstnavatel omluví 			 nepřítomnost zaměstnance v práci po dobu jeho dočasné pracovní neschopnosti, po 			 dobu karantény, po dobu mateřské nebo rodičovské dovolené, po dobu ošetřování 			 dítěte mladšího 10 let nebo jiného člena domácnosti podle 			 § 39 zákona č. 187/2006 			 Sb., o nemocenském pojištění, a po dobu péče o dítě mladší než 10 let z důvodů 			 stanovených v 			 § 39 zákona č. 187/2006 Sb. 			 nebo z důvodu, kdy se fyzická osoba, která o dítě jinak pečuje, podrobila 			 vyšetření nebo ošetření, které nebylo možné zabezpečit mimo pracovní dobu 			 zaměstnance, a proto nemůže o dítě pečovat.
Zaměstnanci, který pracuje na základě DPP, jež založila 			 účast na nemocenském pojištění, přísluší v souladu s 			 § 192 až 194 v době prvních 21 			 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti náhrada odměny z DPP 			 obdobně jako zaměstnancům v pracovním poměru. Pro účely poskytování této 			 náhrady odměny je zaměstnavatel povinen rozvrhnout týdenní pracovní dobu do 			 směn. Jedná se o tzv. fiktivní harmonogram směn, podle kterého není 			 zaměstnanec povinen pracovat, ale podle něhož zaměstnavatel poskytuje náhradu 			 odměny při dočasné pracovní neschopnosti.
Ustanovení 			 § 195 až 198 ZP upravují nároky zaměstnankyně a zaměstnance 			 v souvislosti s mateřskou a rodičovskou dovolenou.
V souladu s 			 § 138 ZP se výše odměny z DPP a podmínky 			 pro její poskytování sjednávají přímo v dohodě. Odměna z DPP nesmí být nižší 			 než minimální mzda. Výši odměn ani jejich formu a strukturu žádný právní 			 předpis nestanoví a ponechává účastníkům pracovněprávního vztahu naprostou 			 volnost při sjednávání odměny.
Podle 			 § 155 ZP je možné zaměstnanci, který 			 vykonává práci na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, 			 poskytovat cestovní náhrady pouze v případě, že bylo toto právo sjednáno a bylo 			 dohodnuto i pravidelné pracoviště pro účely cestovních náhrad . Je-li v DPP 			 sjednáno právo na cestovní náhrady a vykonává-li zaměstnanec práci pro 			 zaměstnavatele mimo obec bydliště, má právo na cestovní náhrady, i když nemá 			 sjednáno pravidelné pracoviště. V případě sjednání cestovních náhrad je 			 zaměstnavatel povinen tyto cestovní náhrady poskytovat v plném rozsahu jako 			 svým kmenovým zaměstnancům.
V novém ustanovení 			 § 7a zákona č. 187/2006 Sb. 			 se upravuje pojištění zaměstnanců činných na základě DPP. Zaměstnanci jsou 			 účastni pojištění, jestliže vykonávají zaměstnání na území ČR (za výkon 			 zaměstnání na území ČR se považuje i přechodný výkon práce mimo území ČR, je-li 			 místo výkonu práce trvale v ČR) a byl jim zúčtován započitatelný příjem v 			 částce vyšší než 10 000 Kč.
Zaměstnanci činní na základě DPP jsou účastni pojištění 			 jen v těch kalendářních měsících po dobu trvání této dohody, do nichž jim byl 			 zúčtován započitatelný příjem z DPP ve výši vyšší než 10 000 Kč. Započitatelný 			 příjem zúčtovaný až po skončení zaměstnání se považuje pro účely pojištění za 			 příjem zúčtovaný do kalendářního měsíce, v němž toto zaměstnání skončilo. 			 Pojištění vzniká zaměstnanci činnému na základě DPP dnem, ve kterém poprvé po 			 uzavření DPP začal konat sjednanou práci, a zaniká dnem, jímž uplynula doba, na 			 kterou byla tato dohoda sjednána.
Zaměstnanec činný na základě DPP je též účasten 			 pojištění, jestliže vykonával v kalendářním měsíci u téhož zaměstnavatele práci 			 na základě více DPP a úhrn započitatelných příjmů z těchto dohod byl v 			 kalendářním měsíci vyšší než 10 000 Kč. Zaměstnanec je účasten pojištění 			 nejvýše po dobu trvání takových zaměstnání v tomto kalendářním měsíci. Za téhož 			 zaměstnavatele se přitom považuje i právní nástupce zaměstnavatele.
Zaměstnavatel je povinen v souvislosti s DPP, která 			 založila účast na nemocenském pojištění, oznamovat příslušné OSSZ den nástupu 			 zaměstnance do zaměstnání a den skončení…