§ 2 ZoVZP - Osobní rozsah zdravotního pojištění a pojem zaměstnání

Komentář

Odstavec 1

Zakládá-li pracovněprávní vztah osoby bez trvalého pobytu na území ČR účast na zdravotním pojištění, považuje se tato osoba za zaměstnance. Za této situace se zaměstnanec stává pojištěncem veřejného zdravotního pojištění v ČR a na jeho zaměstnavatele se vztahují stanovené zákonné povinnosti, zejména pak oznamování veškerých změn a povinnost odvádět za tohoto zaměstnance pojistné. Pokud si zaměstnanec sám nezvolil zdravotní pojišťovnu, plní zaměstnavatel oznamovací povinnost u místně příslušných úřadoven VZP ČR. Podmínky započitatelnosti jednotlivých příjmů do vyměřovacího základu se posuzují zejména ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 a 2 ZPVZP. I v případě pracovněprávního vztahu, uzavřeného podle cizích právních předpisů, musí být z hlediska dosaženého příjmu respektován u zaměstnance minimální vyměřovací základ.

V souvislosti se členstvím ČR v EU platí z hlediska účasti v systému veřejného zdravotního pojištění následující:

• pokud jsou osoby s trvalým pobytem na území ČR výdělečně činné ve smyslu Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 a prováděcího nařízení č. 987/2009 ve státech EU, Evropského hospodářského prostoru (Norsko, Island, Lichtenštejnsko) nebo ve Švýcarsku, podléhají – společně s nezaopatřenými rodinnými příslušníky – systému zdravotního pojištění tohoto státu,

• v případě, že je osoba s trvalým pobytem na území ČR zaměstnána v ČR a souběžně je zaměstnána v některém z výše uvedených států, je za této situace účastna všech systémů sociálního zabezpečení (tedy i veřejného zdravotního pojištění) v ČR za podmínky, že v ČR vykonává podstatnou část své činnosti podle následujících podmínek:

1. Pokud zaměstnanec vykonává podstatnou část své činnosti (tj. že na činnost vykonávanou ve státě bydliště připadá alespoň 25 % pracovní doby nebo odměny) ve státě bydliště, podléhá právním předpisům členského státu bydliště.

2. Nevykonává-li zaměstnanec podstatnou část činnosti ve státě svého bydliště, pak platí, že:

a) má-li pouze jednoho zaměstnavatele, nebo má-li více zaměstnavatelů sídlících pouze v jediném členském státě, podléhá právním předpisům tohoto členského státu, na jehož území má/mají zaměstnavatel/-é sídlo nebo místo podnikání,

b) má-li dva nebo více zaměstnavatelů sídlících ve dvou členských státech, z nichž jedním je stát bydliště, pak podléhá právním předpisům toho z uvedených dvou států, který není státem bydliště osoby,

c) má-li dva nebo více zaměstnavatelů, z nichž alespoň dva mají sídlo nebo místo podnikání v různých členských státech jiných, než je stát bydliště, pak zaměstnanec podléhá předpisům státu bydliště.

Na osobu, která obvykle pracuje jako OSVČ ve dvou nebo více členských státech, se vztahují:

a) právní předpisy členského státu bydliště, pokud vykonává podstatnou část své činnosti v tomto členském státě; nebo

b) právní předpisy členského státu, v němž se nachází střed zájmu její činnosti, pokud nebydlí v členském státě, v němž vykonává podstatnou část své činnosti.

Osoba, která je zaměstnána na území…