dnes je 28.3.2024

Input:

Stravné, zahraniční stravné

5.2.2024, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 17 minut

3.4.4
Stravné, zahraniční stravné

Ing. Karel Janoušek

Příklad 1 – dvě cesty v jednom dni

Zaměstnanec v průběhu kalendářního dne na základě příkazu nadřízeného pracovníka odjel z místa svého pravidelného pracoviště v 8.00 hod. vykonat práci do jiného místa a zpět se vrátil v 13.10 hod. Tentýž den odjel z pravidelného pracoviště vykonat práci do jiného místa ještě ve 14.20 hod. a zpět se vrátil v 19.40 hod. Jak vysoké stravné mu přísluší?

Zaměstnanec v tomto kalendářním dni vykonal dvě samostatné pracovní cesty. Za první cestu trvající 5 hod. a 10 min. mu přísluší podle vnitřní směrnice stravné např. 140 Kč a za druhou pracovní cestu trvající 5 hod. 20 min. také 140 Kč. Sčítat doby trvání jednotlivých pracovních cest je nesprávné.

Příklad 2 – dvoudenní pracovní cesta (cesta přes noc)

Na jak vysoké stravné má zaměstnanec nárok, když jeho pracovní cesta trvala od 13.00 hod. do 4.00 hod. ráno druhý den?

Podle ustanovení § 163 odst. 4 ZP se, pokud je to pro zaměstnance výhodnější, upustí od odděleného posuzování doby trvání tuzemské pracovní cesty spadající do dvou kalendářních dnů. Vzhledem k tomu je nutno vypočíst stravné za každý den samostatně a za celkovou dobu trvání dvoudenní pracovní cesty. Pokud zaměstnavatel podle vnitřní směrnice poskytuje např. při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin stravné ve výši 140 Kč, při pracovní cestě trvající více než 12 hodin až 18 hodin ve výši 220 Kč a při cestě trvající déle než 18 hodin ve výši 340 Kč, stanoví se stravné, které zaměstnanci v uvedeném případě přísluší takto:

  • za dobu trvání pracovní cesty první den 11 hod. činí stravné 140 Kč, za 4 hod. druhý den stravné nepřísluší,

  • za celkovou dobu trvání pracovní cesty 11 + 4 = 15 hod. činí stravné 220 Kč.

Vzhledem k uvedenému přísluší zaměstnanci stravné ve výši 220 Kč.

Příklad 3 – pracovní cesta ve dvou dnech

Na jak vysoké stravné má zaměstnanec nárok, když jeho pracovní cesta trvala od 7.00 hod. prvního dne do 16.00 hod. druhého dne?

Tak jako v předchozím příkladu je nutno vypočíst stravné za každý den samostatně a za celkovou dobu trvání pracovní cesty. Jde-li o stejného zaměstnavatele, bude podle vnitřní směrnice stravné činit:

  • za dobu trvání pracovní cesty první den 17 hod. činí stravné 220 Kč a za 16 hod. druhého dne 220 Kč, tj. celkem za pracovní cestu 440 Kč,

  • za celkovou dobu trvání pracovní cesty 17 + 16 = 33 hod., tj. více než 18 hod., činí stravné 340 Kč.

Vzhledem k uvedenému zaměstnanci přísluší stravné počítané za každý den této pracovní cesty odděleně, tj. celkem 440 Kč.

Příklad 4 – ubytování a strava samostatně

Zaměstnanec předložil vyúčtování pracovní cesty, přičemž na dokladu o ubytování bylo uvedeno:

  • ubytování 2 100 Kč,

  • večeře 320 Kč,

  • místní poplatek 25 Kč,

  • celkem 2 445 Kč.

Jaké stravné v tomto případě přísluší zaměstnanci?

Z uvedeného dokladu je jednoznačně zřejmé, že večeře nebyla nedílnou součástí ubytování. Proto lze zaměstnanci proplatit pouze ubytování a místní poplatek, tj. 2 125 Kč. Hodnota stravy, tj. 320 Kč, by neměla být proplacena, protože není nedílnou součástí ubytování. Nejde o případ bezplatného poskytnutí jídla a zaměstnanci přísluší podle doby trvání pracovní cesty stravné nesnížené. Jestliže ale zaměstnavatel zaměstnanci hodnotu večeře uhradí, musí mu stravné snížit a uhrazenou částku řešit správně daňově.

Příklad 5 – stravné a bezplatné jídlo

Pokud zaměstnanec odjede na pracovní cestu v 10.00 hod., vrátí se večer ve 21.00 hod. a byla mu na této cestě poskytnuta bezplatně strava (oběd a večeře), dostane ještě stravné (podle vnitřní směrnice 150 Kč) krácené o oběd a večeři, nebo nedostane nic, protože snídal doma a oběd a večeři obdržel bezplatně?

Stravné se při pracovní cestě neposkytuje na konkrétní snídani, oběd či večeři, ale jako náhrada zvýšených výdajů na stravování při pracovní cestě s tím, že v případě bezplatně poskytnutého jídla přísluší zaměstnanci stravné snížené za každé bezplatně poskytnuté jídlo charakteru snídaně, oběda či večeře, a to způsobem uvedeným zákoníkem práce v § 163 odst. 2 až 3 ZP, resp. § 176 odst. 3 až 4 ZP.

V uvedeném případě pracovní cesty, která trvala 11 hodin, tak zaměstnanci přísluší stravné podle vnitřní směrnice např. 150 Kč snížené ve státní a příspěvkové sféře o 70 % za každé bezplatně poskytnuté jídlo.

Pokud by zaměstnavatel v podnikatelské sféře stanovil snížení stravného o menší procentní část, než o jakou musí snížit zaměstnanci stravné zaměstnavatel ve státní a příspěvkové sféře (např. o 10 % za každé jídlo), pak by stravné po snížení za dvě bezplatně poskytnutá jídla (v uvedeném případě celkem o 20 %) ze 150 Kč činilo 120 Kč a zaměstnavatel by podle § 6 odst. 7 písm. a) ZDP musel zaměstnanci přidanit rozdíl proti stravnému, jež za stejných podmínek přísluší zaměstnanci ve státní a příspěvkové sféře. Protože takovému zaměstnanci za stejných podmínek podle § 176 odst. 4 ZP stravné nepřísluší, musel by zaměstnavatel v podnikatelské sféře při uvedeném postupu přidanit částku 120 Kč a stejnou částku zahrnout do vyměřovacího základu pro pojistné na veřejné zdravotní pojištění a do vyměřovacího základu pro pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti.

Příklad 6 – nižší snížení stravného

Zaměstnanec na tuzemské pracovní cestě, která trvala 14 hodin, obdržel bezplatně oběd. Jak se bude postupovat v případě, kdy zaměstnavatel stanovil snížení stravného za jedno jídlo o 10 %, když poskytuje stravné ve výši 250 Kč?

V uvedeném případě přísluší zaměstnanci stravné 250 Kč snížené o 10 %, tj.  225 Kč. Protože ale zaměstnanci ve státní a příspěvkové sféře přísluší za stejných podmínek stravné 250 Kč snížené o 35 %, tj. 162,50 Kč, musí zaměstnavatel rozdíl, tj. 225 – 162,50 = 62,50 Kč, zaměstnanci přidanit ke mzdě a stejnou částku zahrnout do vyměřovacího základu pro pojistné na veřejné zdravotní pojištění a do vyměřovacího základu pro pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti.

Zaokrouhlování

Zaokrouhlování cestovních náhrad je upraveno v § 183 odst. 3, odst. 5 ZP, a to tak, že se zaokrouhluje přeplatek nebo doplatek v české měně, a to na celé Kč nahoru. To také znamená, že v průběhu výpočtu výše jednotlivých druhů cestovních náhrad, na něž má zaměstnanec při pracovní cestě právo, se zaokrouhlování neprovádí a jednotlivé druhy náhrad se nezaokrouhlují. Po sečtení všech druhů cestovních náhrad se výsledná nezaokrouhlená částka porovná se zálohou poskytnutou zaměstnanci na příslušnou pracovní cestu, zjistí se výsledný doplatek či přeplatek za příslušnou pracovní cestu a ten, je-li vypořádáván v české měně, se zaokrouhlí na celé Kč směrem nahoru. Takto zaokrouhlená částka se pak vyplatí zaměstnanci např. z pokladny.

Příklad 7 – tuzemské stravné při zahraniční pracovní cestě

Zaměstnanec odjel v pondělí na Slovensko a vracel se v úterý. Na území ČR strávil v autě při cestě tam 3 hodiny a při cestě zpět také 3 hodiny, což je celkem více než 5 hodin. Má při vyúčtování zahraniční pracovní cesty právo také na tuzemské stravné? Sčítá se doba cesty v České republice za oba dny i při dvoudenní zahraniční cestě?

Za tuzemskou část zahraniční pracovní cesty přísluší zaměstnanci tuzemské stravné. Vyplývá to z § 166 odst. 1 ZP. Ustanovení § 163 odst. 4 ZP, jež upravuje postup při stanovení tuzemského stravného při pracovních cestách spadajících do dvou kalendářních dnů, se při zahraniční pracovní cestě nepoužije. Za dobu strávenou na uvedené zahraniční pracovní cestě v tuzemsku tak zaměstnanci přísluší stravné podle § 163 odst. 1 snížené za případně bezplatně poskytnuté jídlo v tuzemsku podle § 163 odst. 2, odst. 3 ZP, resp. ve státní a příspěvkové sféře podle § 176 odst. 3 až 4 ZP. Doby před přechodem hranice a po přechodu hranice při cestě zpět v jednom kalendářním dni se sčítají. Při vícedenní zahraniční pracovní cestě se tuzemské stravné stanoví za každý kalendářní den příslušné zahraniční pracovní cesty zvlášť. V uvedeném případě tedy zaměstnanci tuzemské stravné nepřísluší za první ani za druhý den pracovní cesty.

Příklad 8 – tuzemské a zahraniční stravné

Zaměstnanec odjel v 7.00 hod. na zahraniční pracovní cestu do Rakouska a hranice ČR překročil ve 12.45 hod. Jak vysoké stravné a zahraniční stravné mu za tento kalendářní den přísluší?

Za tuzemskou část zahraniční pracovní cesty (5 hod. 45 min.) přísluší zaměstnanci stravné podle vnitřní směrnice, např. 150 Kč. Protože zaměstnanci vzniklo v tomto kalendářním dni právo na tuzemské stravné a doba strávená v zahraničí byla tento den delší než 5 hodin, přísluší zaměstnanci zahraniční stravné ve výši 1/3 základní sazby platné pro Rakousko, tj. 1/3 ze 45 EUR = 15 EUR.

Příklad 9 – zahraniční část pracovní cesty kratší než 5 hodin

Zaměstnanec odjel v 11.30 hod. na zahraniční pracovní cestu na Slovensko a hranice ČR překročil ve 20.30 hod. Jak vysoké stravné a zahraniční stravné zaměstnanci za tento kalendářní den přísluší?

Protože zaměstnanci vzniklo v tomto kalendářním dni právo na stravné za uvedenou tuzemskou část této pracovní cesty a doba strávená v zahraničí nebyla tento den delší než 5 hodin, zahraniční stravné zaměstnanci nepřísluší. Doba, za kterou zahraniční stravné nepřísluší (3 hod. 30 min.), se připočítává k tuzemské části dané zahraniční pracovní cesty (9 hod.) a zaměstnanci za součet těchto dob (tj. 12 hod. 30 min.) přísluší tuzemské stravné, což v uvedeném případě je podle vnitřní směrnice např. 230 Kč.

Příklad 10 – dvě zahraniční cesty v jednom dni

Zaměstnanec vykonal v kalendářním dni dvě zahraniční pracovní cesty. Při první cestě překročil hranice ČR za 2 hodiny od nástupu na pracovní cestu, v zahraničí byl 3 hodiny a při cestě zpět mu od překročení hranic trvala cesta na pravidelné pracoviště opět 2 hodiny. Při druhé zahraniční pracovní cestě tento den mu cesta na hranice trvala 3 hodiny, v zahraničí byl 2 hodiny a cesta z hranic zpět mu trvala 2 hodiny. Jak vysoké stravné a zahraniční stravné mu přísluší?

Při první cestě trvala tuzemská část pracovní cesty 2 + 2 = 4 hodiny, za což právo na stravné nevzniká, při druhé pracovní cestě 2 + 3 = 5 hodin a právo na stravné zaměstnanci vzniklo. V zahraničí strávil zaměstnanec tento den celkem 5 hodin, což není déle než 5 hodin, a právo na zahraniční stravné mu podle § 170 odst. 3 ZP nevzniklo. Protože zaměstnanci nevzniklo právo na zahraniční stravné, připočítává se podle § 170 odst. 4 ZP doba, za kterou mu právo na zahraniční stravné nevzniklo, k době rozhodné pro stanovení výše tuzemského stravného a toto stravné tak bude zaměstnanci příslušet u první zahraniční pracovní cesty za 4 + 3 = 7 hodin a u druhé zahraniční pracovní cesty za 5 + 2 = 7 hodin.

Příklad 11 – konec jedné a začátek druhé cesty v jednom dni

Zaměstnanec byl na zahraniční pracovní cestě v Rakousku, ze které se vrátil ve středu v 9.00 hod., hranice České republiky překročil ve 3.00 hod. Téhož dne v 18.00 hod. nastoupil na další zahraniční pracovní cestu na Slovensko a hranice České republiky překročil ve 20.00 hod. Přísluší zaměstnanci zahraniční stravné za první pracovní cestu ve výši 1/3 základní sazby platné pro Rakousko a za druhou pracovní cestu ve výši 1/3 základní sazby platné pro Slovensko?

Při stanovení

Nahrávám...
Nahrávám...